Popel jsem a popel budu

Ve vzpomínkách a vyprávění prvního ostravsko-opavského biskupa Františka Václava Lobkowicze je zřetelný jeho naprosto jedinečný, laskavý a shovívavý vztah k lidem, bez kterých, jak sám říká, by si nedovedl představit ani svou práci, ani svůj život.

Jeho příběh se začal psát v padesátých letech a zrcadlí pohnuté osudy mnoha vrstev společnosti druhé poloviny dvacátého století v naší zemi.

Čtenář si přečte řadu vzpomínek a osobních svědectví. Dozví se i temer zákulisní souvislosti toho, jak moravskoslezská dieceze vznikla, co se v církvi po revoluci povedlo a co nikoliv, anebo i to, jak biskup Kobkowicz vidí aktualní spoločenská témata.

Vzniká tak zajímavá mozaika obrazu jednoho člověka, ale i regionu, který je mu obzvlášť blízký a ke kterému už neodmyslitelně patří.