Šana Tova

Každý liturgický čas získal v průběhu historie vlastní melodie, které vytvářejí hudební kalendář, který nám pouze na základě poslechu umožňuje rozlišit nejen jaké období roku právě prožíváme, ale často i jaká zrovna odbíjí hodina. Rabín vyučuje slovem a chazan notami. Synagogální zpěv je kázáním, které rozvíjí myšlenky textu. Základy synagogální hudby pochází z jeruzalémského chrámu, o kterém hovoří slavná Sefer ha-chinuch (Španělsko, 13. stol.): Oběti zápalné, povinné pro celou pospolitost, byly doprovázeny chvalozpěvem Levitů. Podobně byly chvalozpěvem doprovázeny i oběti pokojné při úlitbě vína na svátek Šavu‘ot. (…) Levita se nejdříve pět let učil a teprve poté vstupoval do služby. (Sefer ha-chinuch, micva 394)

Kdo se dnes v synagoze připojí ke zpěvu, svým způsobem pokračuje v levitském řemeslu, na které se služebníci chrámu dlouho připravovali. Je proto vhodné, aby sám podobnou přípravu také vykonal. Jednou z cest, která se nyní otvírá, je předložený zpěvník Šana tova. Kniha obsahuje jak známé melodie jednotlivých svátků, tak i moderní melodie izraelské, které zdůrazňují spojení diasporních komunit s Erec Jisra’el.

Všem zpěvákům a čtenářům knihy přeji hodně zdaru a doporučuji, aby do zpěvu po vzoru krále Davida zapojili vedle úst i celé své tělo. Každá jeho kost ať řekne: „Hospodine, kdo je tobě roven?“ (Žalm 35,10)

Ivan Kohout

Kantor Bejt Simcha a ŽO Děčín