Jan Kalvín

Dnešní historikové líčí Jana Kalvína převážně v pochmurných barvách. Hovoří o něm jako o studeném, necitelném a vypočítavém člověku, který přísně ovládal bezmocný a vyděšený lid, „fundamentalistovi“, jenž prosazoval strohé a neradostné náboženství strachu a nátlaku a jehož představa Všemohoucího odpovídala spíše mstivému despotovi, který jedná s člověkem jako s loutkou, vyžaduje od něho slepou poslušnost a sebemenší provinění proti morálnímu kodexu Božího zákona krutě trestá.
    Je ale takový obraz Jana Kalvína skutečně pravdivý a zohledňuje i poctivě dobu, ve které velký reformátor působil?
    Významný učenec a humanista Joseph Justus Scaliger (1540–1609), který na sobě zakusil náboženskou netoleranci a musel jako hugenot uprchnout z Francie, označil Kalvína za „samotného mezi teology“, a považoval ho za největšího teologa jeho doby. Francouzský historik Joseph Renan (1823–1892), sám k reformované církvi poněkud kritický, zase o Kalvínovi píše jako o nejkřesťanštějším člověku jeho doby.
    Je pravda, že nelze najít plnou omluvu pro závažné přehmaty, které Kalvín se svým okruhem spolupracovníků v Ženevě zastával vůči odpůrcům své reformy, což platí zejména v případě lékaře Serveta. Ale účelově se přitom zapomíná, že Ženeva měla před Kalvínovým příchodem reputaci jednoho z nejnemorálnějších evropských měst s velmi vlivnými antinomistickými stranami, a že náboženská tolerance, jak ji dnes chápeme, bude po celé Evropě ještě po dalších dvě stě let takřka neznámým pojmem.
    Kritikové Kalvína také neúměrně zdůrazňují jeho nepopulární učení o dvojím předurčení, které však ve skutečnosti v jeho teologii hrálo spíše okrajovou úlohu.
    Kalvín sám byl typem křesťanského učence, který horlivě studoval Písmo a snažil se jeho pravdy aplikovat v každodenním životě věřícího, byl svými současníky znám jako neobyčejně skromný a odříkavý člověk, který poctivě a zaníceně bojuje boj víry podle svého nejhlubšího přesvědčení.
    Jeho svědectví je proto přínosné zejména dnešní církvi, která často opouští vážnost a závaznost biblické zvěsti a selhává tak právě tam, kde byl Jan Kalvín svému Spasiteli oddán celým srdcem.
    Bylo by proto užitečné pohlédnout na tuto velkou postavu církevních dějin s novou otevřeností a bez neopodstatněných předsudků. Snad by k tomu mohl přispět i tento krátký nástin života Jana Kalvína, církevního reformátora, který byl v českém jazyce dosud poněkud opomíjen.