Čtyři pojetí pekla

Přední teologové J. F. Walvoord, W. V. Crockett,Z. J. Hayes a C. H. Pinnock přináší čtyři základní pohledy na otázky spojené s křesťanským učením o pekle avěčném zatracení. Čtenář se v mimořádně čtivých esejích postupně seznamuje s doslovným chápáním pekla,metaforickým pojetí pekla, peklem jako očistcem a peklem jako podmíněným místem dočasného pobytu. Každé z jednotlivýchučení je konfrontováno autory dalších příspěvků a konečné rozhodnutí je necháno na čtenáři samotném.

-------------------------------------

DOSLOVNÝ POHLED (ukázka textu z první kapitoly)
John F. Walvoord

RŮZNÉPOHLEDY
Učení o pekle je součástí Božího zjevení zapsaného v Písmu a důkladně se jím zabývá iteologie. Bible jasně učí, že existuje život po pozemském životě, a to jak pro ty, kdo jsou způsobilí získat požehnání, tak pro ty,kteří jsou určeni k odsouzení. Pomalé odhalování tohoto učení v Písmu však způsobilo, že na tento předmět vzniklacelá řada různých názorů.
První, ortodoxní, se běžně interpretuje jako přesvědčení, že trest určený zlým lidem jevěčný a má kárný, nikoli vykupitelský charakter. Poněvadž Bible ukazuje, že Bůh je Bohem lásky a milosti, vzniklo napětí mezipojetím milujícího Boha a představou spravedlivého Boha, který požaduje absolutní spravedlnost zlých lidí.Všeobecně se však uznává, že přísně ortodoxní názor počítá doslova s věčným trestem pro zlé.
Druhý, metaforický pohled na peklo, který není tak doslovný a je poněkud méně konkrétní než ortodoxní, si rovněžzískal mnoho stoupenců. Zpravidla připouští, že bezbožníci nikdy nebudou vykoupeni, a tudíž se nevrátí na požehnanémísto ve věčnosti, ale biblické líčení jejich utrpení a Boží soud chápe méně doslovně.
Třetí názor,tzv. očistcový, zastává římskokatolická církev. Podle něho má peklo předsíň, která se nazýváočistec, místo božského očišťování, odkud alespoň někteří nakonec vyjdou jako vykoupení a zařadí se mezi Bohempožehnané. Obecně řečeno, tento názor tvrdí, že všichni musí projít očistným obdobím, během něhož jsou posouzeny jejichnevyznané hříchy a uvalen na ně trest. Přestože toto období může být dlouhé, nakonec se mnozí dostanou na místo milosti apožehnání, zatímco druzí budou věčně zatraceni.
K obhájcům čtvrtého pohledu na peklo jakožtokondicionálního(podmíněného) či dočasného stavu hříšníků patří většina těch, kdo nacházejírozpor mezi doktrínami o věčném trestu a učením o milujícím a milosrdném Bohu. V důsledku toho vysvětlují, že peklo je buďdočasné - v tom smyslu, že nesmrtelnost je podmíněná a pouze spravedliví budou vzkříšeni - anebo vykupitelské, tj. žekaždé utrpení, jež lidé možná budou muset po skončení pozemského života kvůli svému hříchu snášet, povede ktomu, že hříšníci budou vykoupeni a přeneseni na místo požehnání. Jinými slovy, podmíněná nesmrtelnost nebonaprostý zánik zmenšuje přísnost a rozsah věčného trestu, zatímco v případě univerzalismu jsou nakonec všichnizachráněni.
Jestliže peklo trvá věčně, pak tyto názory evidentně nemohou být správné, a ortodoxní církev spolu sevšemi, kdo se důsledně drží Písma, tradičně vidí peklo jako věčný trest, který je určen těm, kdo nejsou křesťany nebo nemajísprávný vztah k Bohu.
Různé alternativy v chápání délky trvání a rozsahu věčného trestuzaměstnávají židovské a křesťanské teology celá staletí, včetně několika židovských teologů starozákonní doby.Někteří, např. R. H. Savage, se dokonce snaží učení Písma popřít.

I kdyby se o doktríně věčného trestu srozumitelně anepochybně vyučovalo na každé stránce Bible a na všech stránkách všech Biblí na světě, nemohl bych uvěřit ani jedinémuslovu. Proti těmto mylným představám proroků a velkých mužů bych se odvolal k nekonečnému a věčnému Dobru, které jediné je Bohema jež lze pouze za takových podmínek mít v úctě.

Lze nabídnout sáhodlouhé citáty od nejstaršíchcírkevních otců až po soudobé teology, z nichž mnozí věřili či věří ve věčný trest, zatímco celá řada jinýchnikoli. Ačkoli je studium těchto názorů poučné, ve skutečnosti neprokáže nic jiného, než že zde rozdílná stanoviska existovala už odpočátku. Tato rozmanitost však zřejmě souvisí s otázkou, zda Bible exegeticky učí o věčném trestu, a pokud ano, zda bychom jíměli věřit. Základní otázka zní: Čemu Písmo učí? Existují celá rozsáhlá díla, kterávyvracejí názory někoho, kdo nesouhlasí s myšlenkou věčného trestu, jako např. odpověď na námitky Dr. Farrara vůči věčnémutrestu.